Jiří Ptáček - Jádro a oběžnice

Termín konání

19. 6. 2021 — 1. 8. 2021

Pořadatel

Městská galerie Týn nad Vltavou

Pro malíře Jiřího Ptáčka (*1949) se již v 2. polovině 80. let stala hlavní inspirací příroda. S počátkem 90. let dospěl k imaginativní obraznosti, v níž abstraktní tvarosloví jen vzdáleně poukazovalo na reálné předobrazy v mikroskopických zvětšeních mořského planktonu, pestrých životních formách korálových útesů, nebo v jevech o poznání bližších všednodenním zážitkům suchozemců, např. ranní mlze v zahradě nebo pohledu na popadané větvě stromu. Ptáčkova abstrakce někdy byla nazývána lyrickou, ale s přihlédnutím k celému jeho malířskému dílu bychom měli zvážit, jestli klíčem k jeho uchopení není především pojem intimismus. Zaměření na detaily větších celků, ale také postupné opouštění dynamických forem ve prospěch kontemplativního výrazu, kdy v některých kompozicích dospěl až k rozechvělým, bezmála monochromním plochám, jsou zřejmým dokladem jeho snahy komunikovat v první řadě osobní zkušenost s citovým a empatickým navazováním vztahu k přírodě. Pro Ptáčka je důležité zprostředkovat prožitek údivu nebo okouzlení a v přírodě mít důvěrného partnera, se kterým může vést „nonverbální dialog“. Uměřenost jeho malířského rukopisu jako by v tomto směru byla korektivem umělcovy vůle prosadit se na úkor malovaného, jakýmsi vědomým krocením ega, které v procesu tvorby má své místo, ale nemělo by – alespoň podle Ptáčkova přesvědčení – obraz opanovat.

V rámci vlastní generace se Ptáček přiblížil dalším na přírodu zaměřeným českým malířům, například Ivanu Ouhelovi nebo Michalu Rannému. Do pomyslného rodokmenu pokrevních příbuzných patří rovněž příslušníci starší generace, např. Karel Valter a Jiří John. V neposlední řadě je ovšem dobré povšimnout si „environmentálního obratu“ u nejmladší umělecké generace, který vyvolaly široce sdílené obavy z probíhající ekologické katastrofy planetárních rozměrů. Domnívám se, že právě v této situaci lze opětovně docenit také Ptáčkův pokorný přístup k přírodě.

Vedle volné tvorby se Ptáček v minulosti příležitostně věnoval realizacím v architektuře. V průběhu 70. až 90. let vytvořil několik keramických stěn (ve spolupráci s Jiřím Malým), dekorativních obrazů v textilní technologii aradekor a deskových maleb. Jedním z těchto děl byla keramická stěna při vstupu do samoobsluhy na sídlišti Hlinky v Týně nad Vltavou. Na místě se dochovala dodnes, i když se kvůli změně prostorové dispozice prodejny ocitla v její nepřístupné části. V roce 1992 pak Ptáček provedl svoji vůbec nejrozměrnější malbu pro jídelnu zaměstnanců Jaderné elektrárny Temelín. V ní vyšel z organického tvarosloví svých abstraktních obrazů a v souladu s přesvědčením, že díla určená pro nejširší společenské vrstvy mají alespoň zčásti být ukotvená v předmětné realitě, do ní včlenil motivy hvězd, slunečního kotouče a trojúhelníkových štítů jihočeských chalup. Ve JIRˇÍ PTÁCˇEK JÁDRO A OBEˇŽNICE 19/6-1/8/2021 Městská galerie Týn nad Vltavou Dům U Zlatého slunce, nám. Míru 37 www.galerietnv.cz vernisáž v pátek 18. 6. od 18 hodinspecifickém prostředí JETE, pro níž na základě veřejné soutěže vznikala díla různorodě tematizující energii, zdůraznil energetickou podstatu různých dimenzí reality: na člověkem nepociťované atomární a subatomární úrovni, v rovině smyslově uchopitelné hmoty, kterou pak identifikujeme jako bytosti, předměty nebo krajinu, a také v dimenzi rozlehlého a lidskou představivost překračujícího vesmíru.

Za jádro vlastní tvorby Jiří Ptáček vždy považoval volnou, účelem nepodmíněnou malbu. V ní totiž mohl plně rozvinout svůj osobní a citový vztah ke skutečnosti. Na výstavě Jádro a oběžnice ovšem vedle „jádra“ stavíme i její „periferie“: realizace v architektuře. Poukazujeme na shodné zdroje, představujeme vzájemné paralely a zároveň těžíme z lokálního příběhu dvou děl, která patří k minulosti i současnosti regionu.

Jiří Ptáček ml., kurátor výstavy

Jiří Ptáček se narodil v Praze. Vyrůstal ale v Českém Krumlově a Českých Budějovicích. V letech 1970–1976 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1985 se na AVU vrátil jako nástupce svého bývalého pedagoga Arnošta Paderlíka a do roku 1990 vedl speciálku monumentální a figurální malby. Samostatně vystavuje od roku 1978. Výstavy uspořádal například pro Galerii Čs. spisovatel v Praze (1990), Dům umění v Českých Budějovicích (1991), Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě (1995) nebo Galerii Jiřího Jílka v Šumperku (2010). V letech 1995 a 2009 měl velké výstavy ve Wortnerově domě AJG v Českých Budějovicích.

V letech 1984–1985 pracoval na výtvarné stránce padesátiminutového animovaného filmu Salar (režie Ivan Renč, Krátký film Praha), za který obdržel Cenu Národní galerie Praha (1986). Z příležitostných knižních ilustrací lze jmenovat např. výtvarný doprovod knihy Františka Hrubína Romance pro křídlovku (Nakladatelství Dona, České Budějovice, 1992). Byl editorem a autorem grafické úpravy Paderlíkovy knižní monografie (Nakladatelství Nebe, České Budějovice, 2002). Jeho díla jsou zařazena do sbírek Národní galerie Praha, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, Východočeské galerie v Pardubicích nebo Galerie výtvarného umění v Náchodě. V roce 2010 získal Cenu Intersalonu na výtvarné přehlídce pořádané Asociací jihočeských výtvarníků. Žije v Českých Budějovicích.

V Týně nad Vltavou se poprvé prezentoval v roce 1994, když ho do svého Art Clubu pozvala galeristka Marie Hanušová. V krátce nato založené městské galerii se zúčastnil několika kolektivních přehlídek. Jádro a oběžnice je zde ale jeho první samostatnou výstavou.

jiriptacek.cz

kurátor výstavy Jiří Ptáček ml.,

produkce Petra Svoboda Herotová,

grafické řešení pozvánky Eva Volfová,

fotografie realizací v architektuře Jan Mahr,

grafické řešení panelu Jakub Kovařík

Doprovodný program sobota 17. 7. ZOOM – komentovaná prohlídka výstavy od 16 h Městská galerie Týn nad Vltavou galerie@kultura.tnv.cz tel. 385772219 otevřeno denně 10–17 h

Galerii provozuje Městské centrum kultury a vzdělávání